Do třetice jsme si celá rodinka střihli poslední letní dovolenou. Protože máme pro strach uděláno a nenecháme se šikanovat Covidem, vyjeli jsme bez starostí autem na dva týdny za mořem do Chorvatska (řízky na cestu jsme neměli :-D ).

Ubytování jsme měli zabookované už z podzimu minulého roku a když přišlo tady to bláznění s korona virem, zachovali jsme chladnou hlavu a nic nerušili.

Protože začali dělat Rakušáci a Slovinci pupínky ohledně zpětného návratu přes hranice, rozhodli jsme se pro cestu přes Maďarsko. Párkrát jsem to už jel, ale tuším ,že až letos tam udělali na nedálničních silnicích nový asfalt, takže se tam dá uhánět skoro jako po dálnici (hlavně v ranních hodinách ;-) ) Cesta byla úplně bez problémů, na hranicích Maďarsko – Chorvatsko jsme čekali do pěti minut. Celkově jsem měl z celé cesty pocit, že jede tak o třetinu méně aut než v minulých letech.

Pláže celkem prázdné, ale ne že by byly úplně bez lidí. Spíš se mně zdá, že je tady více Chorvatů na úkor Čechů, Slováků a Poláků, ale sem tam je tady mateřský jazyk taky slyšet.

Zajímavá je tady situace s rouškami. Oficiálně se musí nosit v uzavřených prostorách nebo hromadné dopravě, ale… Místní to řeší klasicky po “balkánsku” – někdo roušku má, někdo ji má pod bradou a někdo ji nemá vůbec. A pak babo raď!

Kromě toho jsem před odjezdem všude slýchával: “V Chorvatsku je otevřená jenom třetina věcí, skoro všechno je tam zavřené, takže se nebudeš moct jít ani navečeřet .” Teda nevím, kam všichni tihle radílci jezdí, ale v Šibensko-kninské oblasti je všechno otevřené – aqauparky, restaurace, noční bary, obchody, obchodní centra… prostě všechno. Naopak, nic zavřeného jsem neviděl.

Tohle je taková ta klasická válecí dovolená s dětmi u moře. Co jiného taky v těchto vedrech dělat, že? Když se ale přes den zatáhne a teplota spadne pod 30 stupňů, dá se vyrazit taky na výlety po okolí.

Hezký zbytek léta!