Je to hrůza, ale čas bohužel neúprosně plyne. Přesně před třemi lety a pár dny jsem napsal vůbec svůj první příspěvek zde na blogu. Při zpětném pohledu mám pocit, jako by to bylo před několika měsíci. Od blogování jsem neměl absolutně žádné očekávání a přistupoval jsem k němu víceméně jako ke koníčku, který mě buď bude bavit, nebo nebude. Za svoje rozhodnutí začít psát jsem rád, a i když to vyžadovalo obětovat značné množství času a energie na úkor jiných činností, neváhal bych to udělat znovu.

Proč jsem vůbec začal psát

Na tuhle otázku se mně čas od času někdo zeptá. Důvodů jsem měl hned několik. Hlavním z nich bylo, že jsem chvilku po ukončení vysoké školy začal podnikat, a i když mám sídlo v České republice, spolupracuji většinou s americkými korporacemi. Takže by se dalo říct, že jsem v ČR profesně nepopsaný kus papíru, který vlastně nikdo nezná. A protože mě neuvěřitelně bavilo (a stále baví) vše, co souvisí s finančními trhy a osobními financemi, usoudil jsem, že publikování příspěvků o klikaté cestě neprofesionálního investora mi alespoň částečně vynahradí pocit profesní méněcennosti v mé rodné zemi.

Druhým důvodem byla skutečnost, že dlouhodobě sympatizuji s FI/RE komunitou. Ano, to jsou ti, co odejdou s vyšší našetřenou sumou peněz, ať už z prodeje firem nebo ze zaměstnání, do předčasného důchodu (ve 30, 40, 50 letech) a následně konzumují svůj zainvestovaný kapitál obvykle v akciových indexech a víceméně si užívají života. Sám se do předčasného důchodu nechystám a ani si nemyslím, že by to pro mě bylo to pravé ořechové, ale ti lidé jsou mně sympatičtí tím, že umí pracovně pořádně zabrat, detailně si finančně naplánovat svůj život, jít si za svým cílem bez ohledu na předsudky ostatních a neváhají se o svoje zkušenosti podělit s ostatními lidmi. A tak mě jednoho dne napadlo, že bych rovněž mohl začít trackovat svůj vývoj a vlastní cestu za dosažením určité formy finanční “nezávislosti”.

Jedním z posledních důvodů byl můj subjektivní pocit, že v České republice a na Slovensku je málo kvalitních blogů, které se zabývají tématy dlouhodobého investování a správy osobních financí (čest výjimkám). Samozřejmě jsem nevěděl, jestli budu splňovat kvalitativní kritérium, ale alespoň jsem se o to pokusil. Nevím to ani dnes, ale podle reakcí některých lidí se zdá, že se jim to, co píšu, líbí a inspiruje.

Co jsem zjistil

Tady toho bude víc, vezmu to postupně…

Blogování umí vzít velké množství času

Tohle jsem si ze začátku vůbec neuvědomil. I když to máte jako koníček, musíte tomu alokovat svůj čas. Buď volný čas mimo práci nebo jako já, místo práce. Původně jsem si myslel, že budu schopný zveřejňovat příspěvek jednou týdně, to se ale ukázalo jako nereálné, protože abych zachoval alespoň takovou úroveň, na jakou jsou zdejší čtenáři zvyklí, můj pracovní čas by se musel smrsknout na polovinu. A to nepřipadalo v úvahu. Takže jsem blogování musel omezit na jeden až dva články měsíčně. Ono se to nezdá, ale některé příspěvky zaberou klidně i dva dny po osmi hodinách, a to nemluvím o neustálém ladění WordPressu, reagování na dotazy a podněty v diskuzích pod články a odpovídání na emaily.

Zajímavost: Někde jsem zahlédl studii, že průměrná životnost blogu se pohybuje kolem 10 mesíců. takže já už víc jak trojnásobně přesluhuji 🥳 Není se moc čemu divit, kombinace stráveného času psaním bez nároku na honorář nevypadá jako dream job. Nejtěžší je prvních několik měsíců, kdy o vás nikdo neví a čas strávený blogováním se zdá být jako úplně zbytečná práce.

Blogování umí být zábava, ale někdy taky pěkný opruz

Nevím, jestli je to jen můj problém, nebo ho mají i ostatní blogeři, ale někdy se mi prostě vůbec nechce psát (například celých pět měsíců v kuse minulý rok), byť témat mám v zásobě mnoho. Někdy bych rád něco napsal, ale špatně se mně formulují věty nebo celé myšlenky. Někdy nevím, jak začít, jindy zase jak skončit, takže příspěvek obvykle skončí jako “draft” na pohřebišti. A někdy to naopak jde tak hladce, že bych mohl psát čtyři dny v kuse a flow myšlenek teče jako řeka. Obecně ale můžu konstatovat, že mně blogování prozatím baví.

Blogování jako forma učení

Tohle mně v začátcích opět vůbec nenapadlo, ale blogování není pouze o předávání svých myšlenek ostatním, ale především o třídění a tříbení si svých vlastních. Aby byl příspěvek pro ostatní alespoň trošku zajímavý a srozumitelný, musí být dobře strukturovaný a autor by měl velmi dobře rozumět problematice. A je veliký rozdíl, jestli rozumí problematice pouze ve své hlavě nebo ji přenáší na webový papír pro čtenáře.

Blogování jako koníček = odměna jako koníček

Díky tomu, že beru blogování jako koníček, nebude asi moc překvapivé, že tomu bude odpovídat i finanční odměna. Když jsem s blogem začínal, říkal jsem si, že poslední věc, kterou chci udělat, je tlačit na monetizaci návštěvnosti, takže zde nenajdete žádnou reklamu od Googlu nebo tisíce bannerů a linků na všechny možné i nemožné partnerské programy. Spolupracuji pouze s firmami, jejichž produkty / služby považuji za kvalitní a reálně je využívám, takže nemám jakýkoliv problém je doporučovat ostatním. Jde zejména o tyto společnosti: Interactive Brokers, XTB, Portu, Wise a Revolut.

Mám to štěstí, že i přes svoji liknavost v monetizaci dokáže blog nějaké peníze vygenerovat. Konkrétně jde za ty tři roky o částku cca 115 000 Kč, což dělá 38 000 Kč ročně. Pokud bych měl odhadnout svoji hodinovku, bylo by to asi takto:

• na blogu je zhruba 100 článků,
• napsání jednoho může trvat průměrně 8 hodin, takže jsem celkem 800 hodin strávil pouze psaním,
• v diskuzích pod články je celkem 1885 komentářů, z toho 713 mých, pokud vezmu 5 minut na jeden komentář, dostávám se na 60 hodin,
• dalších 200 hodin na nastavení / ladění WordPressu a odpovídání na emaily,
• což vychází na 108 Kč za hodinu před zdaněním.

Je zajímavé si to takhle natvrdo spočítat a napsat. Jistě bych na tom byl finančně mnohem, mnohem lépe, kdybych svůj čas věnoval rozvoji svého byznysu, ale tím bych se zároveň připravil o nové zkušenosti a všechny požitky, které z blogování plynou ⬇️

Fun Fact: Pravděpodobně jste si všimli, že tady nejvíc propaguji Interactive Brokers. Je to z toho důvodu, že je to za mě jeden z nejlepších dostupných brokerů pro české a slovenské občany. I přes všechny své nevýhody se slabou podporou a zdánlivou složitostí jde o brokera veřejně obchodovaného na americké burze, se slušnou historií a velmi nízkými poplatky. A když už jsme u mých blogerských příjmů, tak Interactive Brokers má jeden z nejhorších referalů pro svoje partnery (200 USD provize, pokud hodnota nově otevřeného účtu neklesne pod 10 000 USD během následujících 365 dnů) a naopak jednu z nejlepších pobídek pro registraci nových zákazníků v podobě získání akcií IBKR (do hodnoty $1000) dle výše depozitu. Z čehož vyplývá, že ze svého propagování IB zde na blogu nemám za ty tři roky ani cent… 😄 A že jsem tady napsal různých návodů a hacků.

Z celkem tří evidovaných doporučení dokončili registraci reálného účtu pouze dva klienti a z toho jeden nesplnil podmínku alespoň 10 000 USD NAV po dobu jednoho roku. Proto se IB nikdy neumístí v hodnocení na top pozicích u účelově založených webů typu Finex, Investplus a dalších pochybných affil stránek a blogů. Tam je pořadí určeno pouze dle výše vyplácené provize a jednoduchosti jejího dosažení.

Blogováním k začlenění do komunity a novým přátelstvím

Díky blogu jsem ve zdejších diskuzích narazil na zajímavé lidi, většinou velmi podobně smýšlející. Spoustu věcí, které jsem nevěděl, jsem se dozvěděl od jiných návštěvníků. Některé reakce mě inspirovaly k napsání samostatných článků. Velmi mile mě překvapilo, jak jsou jednotlivé diskuze pod články věcné, bez jakýchkoliv urážek, agresivity a posměšků. Díky, jste skvělí!

Kdybych nezačal blogovat, možná bych ani neměl twitter účet a aktivně se nezapojil do fintwitterové scény, díky čemuž jsem se poznal a skamarádil se skvělým Vojtou Žižkou a spoustou dalších zajímavých lidí. Nikdy bych nepoznal Dana z Brna, který spravuje family office v hodnotě přes 1 mio USD a se kterým čas od času zajdu na oběd. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál.

Blogování jako forma uspokojení

To nejlepší nakonec. Jestli bych měl vybrat jednu věc, která mě u blogování držela celé ty tři roky, jednoznačně by to byl spontánní pozitivní feedback od vás, návštěvníků blogu. Pokaždé, když jsem měl pocit, že to, co tu píšu, nikoho nezajímá (je to divné, ale tento pocit mívám často), ozval se někdo, kdo o mé tvorbě neváhal utrousit vlídné slovo. Samozřejmě zde vítám i věcnou kritiku, ale ta mě upřímně tolik nemotivuje jako třeba email, ve kterém odesílatel píše, že jsem mu pomohl, inspiroval nebo navedl na cestu a životní styl dlouhodobého investora.

Pár statistik

Kdyby to někoho zajímalo, tak zde ještě pár čísel z období únor 2020 až leden 2023…

• Celkový počet návštěv 94 018, z toho unikátních návštěvníků 37 118. V průměru to vychází na 88 návštěv za jeden den (není to špatné, ale rozhodně to není moc).
• 79,3 % návštěvníků pochází z ČR, 7,7 % ze Slovenska a zbytek asi expati.
• Celkový příjem z partnerských programů cca 115 000 Kč. Náklady, zejména ty časové, raději ani nevyčísluji 😀
• Celkový počet schválených komentářů v diskuzích pod články – 1885, smazaných 10 (spam a urážlivé).
• Asi 300x jsem vysvětloval pravděpodobně jednu z nejméně pochopených věcí u Interactive Brokers – jak funguje base currency 🙂

Pokud už nějakou dobu taky koketujete s myšlenkou psát si vlastní webový deníček, máte volný čas nazbyt a dostatek trpělivosti, rozhodně to s blogováním zkuste. Já to mohu vřele doporučit! 👍